Chvála křeslům na stříbrném plátně

Křeslo, židle nebo cokoliv jiného na čem herec sedí, je velmi důležitou součástí rekvizit ve filmu. Pokud si dá režisér záležet právě s takovými detaily, výsledky jsou vidět. To chápe i Tony, jehož hlas můžeme slyšet ve videích kanálu Every frame a painting na YouTube. V nich řeší různé aspekty filmových scén, kterých si často nevšimneme, ale dotváří celkový dojem z filmu. Jeho poslední video se jmenuje In Praise of Chairs, což se dá velmi volně přeložit jako „Chvála křeslům.“

Je třeba mít na paměti, že křeslo na scéně není jen křeslo, ale práce celého týmu oddělení výpravy filmu. Správně vybrané designové křeslo dokresluje spořádanost jako charakteristický osobnostní rys některé z postav, stejně jako naopak.

Stačí se letmý pohled na „Dudea“ Lebowskiho, kterak se rozvaluje v ošuntělém polohovacím fotelu, nebo sledovat, jak Sweeney Todd opravuje svůj vražedný nástroj – holičské křeslo. Tyto rekvizity nám často beze slov vypoví, jestli jsou postavy chudé nebo bohaté, jaké mají postavení, zkrátka – jaký je jejich svět. Ve Star Treku přesně víme, kde sedí kapitán Enterprise. Ve Hvězdných Válkách je samozřejmostí, že v tom největším křesle musí sedět imperátor. A stejně tak všechny filmové krále, císaře a cary poznáváme díky jejich trůnu. Schválně se na ně někdy zkuste zaměřit, budete překvapeni souhrou malých prvků, které chytře utváří celek. Známý seriál HBO, Hra o trůny, dovedl důležitost jedné rekvizity na zcela novou úroveň. Ústřední trůn, přestože není příliš pohodlný, je symbolem seriálu, má vlastní historii a sám o sobě hraje roli důležitější, než někteří herci. Podobně je to ostatně i s dalšími kusy nábytku, jak se můžete dočíst v dalším z našich článků Sedačky v roli filmových rekvizit. 

Jindy může křeslo reprezentovat psychologii nebo náladu postavy. Při monologu může projev člověka doplňovat opěradlo za ním. Některé z ikonických promluv Al Pacina ve Scarface by nebyly tak působivé, kdyby neseděl v ohromném koženém křesle se zlatým rámováním. V animovaných filmech lze tuto metodu dotáhnout ještě mnohem dál, nábytek někdy reflektuje i fyzickou podobu postav. To se děje třeba v úvodu animovaného filmu od Pixaru, Vzhůru do oblak. Hlavní hrdina Carl s hranatou hlavou sedí v hranatém křesle, zatímco jeho manželka má hlavu kulatou a její křeslo je také zaoblené. Je to psychologická hra s pozorností, která je ale velmi účinná a například prázdné křeslo si pak divák okamžitě spojuje s jeho majitelem.

Tony ve videu popisuje, jak může židle nebo křeslo přidat další nadstavbu k herecké situaci. Vysvětluje to na scéně z Kmotra 2, kdy se s Michaelem Corleonem pře jeho starší bratr Fredo. Rozčiluje se, že se o něj snaží starat jeho menší bratr. Sedí přitom v nízko položeném křesle, během rozhovoru se občas snaží zvednout, ale opět padá zpátky do křesla. Čím víc mluví, tím slaběji a bezmocněji působí. Perfektní fyzické zosobnění psychologického statutu!

A někdy to jde i beze slov. Například, když je na použití správného sedadla založená komičnost celé situace. Přesně to se děje v díle Muži v černém I., když se Will Smith v nepohodlném „vajíčkovém“ křesle snaží vyplňovat náborový test, ale nemá si kam položit papír.

Závěrem, který z videa plyne, je především zdůraznění role výpravy při natáčení filmů. Pokud se jí věnuje pozornost, dodává filmovým scénám nový rozměr. Nemusí samozřejmě jít jen o křesla a židle. Zajímavostí ale je, že se používají nejčastěji, protože jsou všudypřítomné a velmi variabilní.

_{Zdroj: https://www.youtube.com/watch?v=FfGKNJ4mldE&t=5s}